Tinnitus aneb budete se s ním muset naučit žít..!?

Budete se s tinnitem muset naučit žít. Možná jste i vy slyšeli tuto větu od svého ORL lékaře.

Před pár lety jsem prošla dlooooouhé kolečko všemožných vyšetření, absolvovala mnoho návštěv u různých lékařů, vyzkoušela spousty léků a to jen proto, abych na konci této cesty zjistila, že to vlastně bylo úplně zbytečné? Sdělení doktorky, že se s tinnitem budu muset hold smířit, protože už to takhle bude napořád, mě naprosto šokovalo.

Smířit se s tím?

Zvyknout si na to, že mi neustále hlasitě píská v obou uších, že se zvuky každou chvíli různě mění, nepříjemné pískání střídá dunění v levém uchu? Jak se smířit s tím, že už nebudu moci nikdy v tichu odpočívat? Jak se mohu vůbec na něco soustředit, když mě pořád obtěžují všechny ty zvuky? Už nikdy si v klidu nepřečíst knihu? Jak se mohu něco nového naučit, když jsem na to vždy potřebovala hlavně ticho?

Napadalo mě tolik otázek. Věděla jsem ale jen jedno, takhle přece nemůžu normálně fungovat, žít!

Smířit se s něčím takovým? Zdálo se mi to naprosto nemožné.

Z ordinace ORL jsem odcházela se slzami v očích. Čekala jsem, že když nic nezabralo, přijde paní doktorka s nějakým novým zásadním řešením. A ono nic. To, že by měl celý ten kolotoč začít dokonce od začátku, mi přišlo opravdu na hlavu. Ztratila jsem už tolik času a nic se nezměnilo k lepšímu.

Cítila jsem velkou bolest, smutek a zároveň vztek. Vždyť jsem nic nepodcenila, dělala jsem všechno, co mi doktoři radili. A výsledek? Nula! Naprosto žádné zlepšení.

Byla jsem zase na začátku a tentokrát úplně sama.

Vzdám to nebo se sama pokusím zachránit?

To, že jsem se rozhodla téhle pro mě svízelné situaci nepodlehnout a zachovat zbytky naděje, víry a odhodlání, už zřejmě tušíte. Více o tom, jak to celé semnou vlastně bylo, si můžete přečíst v ebooku Tinnitus jako DAR.

Bylo to to nejlepší rozhodnutí a já vám chci říct jedno. I přesto, že je pro mnohé z nás lékař nějakým způsobem autoritou a v podstatě mu věříme kolikrát víc než sami sobě, neznamená to, že jsme tak malincí, abychom ve svém životě nedokázali udělat zásadní změny vedoucí opět ke klidnému a spokojenému životu bez obtěžujícího pískotu tinnitu, a to i když nám sám doktor řekne, že šance na zlepšení či vyléčení už neexistuje.

Jak může někdo, kdo nás vůbec nezná a nic o nás neví, vědět víc než my sami? Člověk, který neví nic o tom, čím se dnes a denně zaobíráme ve své hlavě, ve svém nitru. Osoba netušící nic o tom, jak se ve skutečnosti cítíme, jak se stravujeme, zda sportujeme, jestli nás třeba něco už dlouho netrápí nebo zda nás v životě nepotkalo určité trauma, s kterým si už léta nevíme rady.

Nenechme si nikdy a nikým namluvit, že by něco nešlo, že jsme vyčerpali všechny možnosti. Nic není ztraceno, pokud my sami v to věříme. Nenechme si nikdy vzít své schopnosti uzdravit sami sebe i svůj život.

Moje JÁ na prvním místě

Pečujme o sebe jako o to nejvzácnější na světě, protože tím opravdu jsme. Ať milujeme kohokoliv sebevíc, nejvíce lásky mu můžeme dát v první řadě vlastní láskou sami k sobě.

Změňme energii svého bytí a nebuďme v boji a odporu, protože jakmile v nich zarputile zůstáváme, tak se v nich i nevědomky udržujeme. Dávejme pozornost tam, kam chceme jít a uvolňujme v sobě nasbíraný odpor a potřebu boje, protože ty pak stojí v cestě tomu, po čem skutečně toužíme.

Život je také o energiích, ne jen o krocích, které podnikáme. Naše energie určí, jaký bude výsledek. Ani energie oběti nám nepřinese žádné zlepšení či posunutí se kupředu.

Přijměme život jako krásné místo učení, možností, neustálého vývoje a laskavosti.

Buďme v laskavosti sami k sobě, ke svému tělu, své duši, ke svému okolí. Buďme bdělí svých myšlenek i slov a věřme, že dokážeme vše, co budeme chtít. Jen tak to můžeme skutečně dokázat.

Pro vás, ode mě.

Bára