Dnes se cítím skvěle.
Mám zpět svůj vnitřní klid a našla jsem ve svém životě rovnováhu. Prožívám dny plné radosti a těším se z každého nového rána. Opět mohu klidně usnout, aniž bych se hodiny převalovala v posteli. Nemusím zkoumat každou hodinu, jestli to otravné pískání v uších slyším nebo ne.

Nejen, že mohu fungovat jako dřív, ale teď díky tomu, co mě potkalo, jsem si udělala jasno ve svých životních prioritách a cílech. Dokážu nakládat se svým časem a se svou energií tak, aby to bylo ku prospěchu především mně, a ne všem ostatním.

Tinnitus můj život proměnil od základů. Dny, které mi dříve často připadaly nudné, mi proměnil ve dny, které nyní prožívám s nadšením a radostí malého dítěte.

Svoji nemoc jsem dokázala proměnit v dar. V dar, který nastavil mému životu zrcadlo a donutil mě konečně naslouchat sama sobě, své duši. Naučil mě dělat to, co sama chci, co mě těší a z čeho mám radost. Tinnitus mě naučil zastavit se a naslouchat. Díky této zkušenosti jsem dnes opravdu šťastná.

Ještě před několika lety pro mě tinnitus představoval ten nejhorší možný sen. Každý den jsem se sama sebe ptala: „Proč? Proč zrovna já?“

Střídaly se ve mně pocity zuřivosti, smutku, beznaděje, lítosti a naprostého zoufalství. Zároveň jsem uvnitř sebe cítila obrovský strach. Strach z toho, že takhle to už zůstane napořád a že z téhle situace není úniku.

Veškeré informace, které se ke mně dostávaly, mluvily jasně. Je to napořád a nedá se s tím nic dělat. Musím se s tím naučit žít. To bylo pro mě nejvíce ubíjející. Do té doby jsem naivně věřila, že jakýkoliv zdravotní problém mi lékař vyléčí. Dostanu ihned nějaký lék a bude po problému. Tak to ale nebylo.

Ztráta ticha pro mě byla naprosto skličující. V tichu jsem vždy nacházela klid, nabírala energii, vracela se sama k sobě, ke svým myšlenkám. Ticho pro mě představovalo ten největší relax a odpočinek. Už jako dítě jsem nesnášela hluk, křik a zbytečný humbuk všude kolem.

Najednou to bylo všechno pryč. V hlavě mi stále hučelo, dunělo, v uších pískalo a já z toho šílela. Byla jsem unavená, nevyspaná a naprosto vyčerpaná z toho všeho. Mé okolí mi nerozumělo a nikdo nechápal, proč jsem tak podrážděná.

Každé nové ráno jsem doufala, že už je to všechno pryč, že to byl jen zlý sen. Okamžitě po probuzení jsem zkoumala, zda ten nepříjemný pískot zmizel a vždy jsem se slzami v očích zjišťovala, že je vše při starém, a že zvuky v uších se zdají být čím dál tím víc hlasitější.

Jednoho dne jsem na internetu objevila první pozitivní zprávu. Jeden muž uváděl, že se tinnitu zbavil. Málem jsem radostí skákala do stropu. Konečně se našel někdo, kdo mi dal naději.

Rozhodla jsem se chytit příležitost za pačesy a už ji nepustit. Udělat všechno proto, abych se i já uzdravila a mohla se zase cítit dobře. A tehdy začala moje cesta. Cesta mnoha překážek a úskalí, radosti i zklamání, a nakonec znovunalezení klidu.

Rozhodla jsem se ponořit do své vlastní duše a zjistit odpověď na svoji otázku „Proč zrovna já mám tinnitus, co mám udělat pro své uzdravení a nalezení klidu.“

Najednou jako by se všechna mlha nevědění začínala rozestupovat a já začala postupně nacházet odpovědi.

To ale nestačilo. Věděla jsem, že teď je na čase radikálně změnit svůj život. Celou dobu jsem ignorovala všechny varovné signály svého těla, popírala své vlastní potřeby a touhy. Rozhodla jsem se přestat přehlížet vše, co mě trápí a postavit se tomu čelem. Všechna ta malá utrpení, se kterými jsem se postupně naučila žít musím změnit.

Přála jsem si, aby můj život přestal být pro mě jeden velký kompromis a abych konečně začala žít tu svoji pohádku, o které jsem kdysi snila.

Musela jsem se toho hodně naučit, mnohé vyzkoušet a najít tu pomyslnou rovnováhu ve svém životě. Nebylo to snadné. Nyní už ale znám odpovědi na to, jak žít svůj život v harmonii a klidu. Už vím, jak pečovat o své tělo i duši tak, aby na mě nemusely křičet a dožadovat se pozornosti prostřednictvím nemoci.

Svůj život jsem proměnila od základu. Změna stravy šla ruku v ruce se změnou v nastavení mysli, která je velmi důležitým aspektem našeho života. Ne nadarmo se říká, že jsme tím, čím si myslíme, že jsme.

Rozhodla jsem se naslouchat svému srdci, své duši, své intuici. Do té doby pro mě představovaly jen nesmyslné hlasy, kterým jsem odmítala věnovat jakoukoliv pozornost. Začala jsem dělat, co mě baví a naplňuje.

Začala jsem vnímat signály svého těla, kdy je unaveno a kdy má dost.
Přestala jsem si zacpávat uši před jeho potřebami a moc se mi ulevilo. Konečně jsem si dovolila odpočívat, čerpat energii. Už jsem nešla sama proti sobě. Naučila jsem se vědomě přijímat své pocity a naslouchat jim, vymanit se z každodenního stresu a úzkostí.

Vytvořila jsem si klidný a šťastný ráj uvnitř sebe. Uvědomila jsem si, jak naše nitro odráží na venek vše kolem nás, a že především my sami jsme tvůrci svého života. Vnitřní klid vám nikdo nemůže vzít, pokud mu ho vy sami nedáte.

Svoji nemoc jsem proměnila v dar. I Vaše nemoc jím může být.